Sraz po třiceti letech

V tom malém soukromém hotýlku

sešla se po létech na chvilku

bývalá 8.B


Plešatý potrubář s šedovlasým traktoristou

brzy přestali mít chůzi jistou,

vždyť zvládli rychle požít

deset hořkých moků pana Bernarda.

Libor všem nahlas zahlásil:

..Dneska se mohu odvázat, i když manželka to vidí nerada..


Naproti sedící kuchařka s archivářkou

ty dávno smířily se svoji vráskou

co u očí si cestu věkem razí.

Už tři dekády jsme ze základky

z propasti roků uplynulých

až ledově mrazí.


Dva Tomášové inženýři

dřepící v čele stolu

vždycky bývali premianti

a s málokým dají se do hovoru.

Ten pocit vyhlášených školních celebrit

i nyní zůstal v nich někde dole skryt.


Iveta se Zdenou jsou tiché účetní

cucají sklenku džusu a vždy dokáží být decentní

možná jen trochu moc.

THP pracovník ze známé strojírny

ve škole veselý, nyní mlčící a nesdílný

také už účes řešit nemusí.

Vypil si jedno pivo a na komunisty

zrovna hartusí.


Veselá barmanka Marta

ta věrná třídní kamarádka

sedá si zkušeně chlapům na klín.

Tři lahve vína skoro sama vychrupla

kašle dnes na bonton a taky na splín.



Setkání končí po půlnoci

znuděný číšník hosty kasíruje

každý mu nechá tuzéra

a nikdo prožitého času nelituje.