HORNICKÁ KOLONIE, 1954...
HORNICKÁ KOLONIE, 1954...
Anotace: ...mému vnitřnímu dítěti...
Déšť se spustil až po soumraku, který teď přichází brzy.
Silueta chlapce tlačícího starý kočár
naplněný špinavým prádlem
do průmyslové prádelny
je hranatě dospělá.
Kráčí pouliční pustotou jako westernový hrdina.
Vítr rve kletbu z jemných dívčích rtů.
Mezitím prackou posunovače
zapře se v posledním nároží.
Starý kočár naplněný špinavým prádlem
tlačí jako dědičný hřích.
Později, když v kuchyni ztichne křik,
jde se šňůrou na půdu,
kde s rukou v kalhotách představuje si otcovy haleny
jako bílé baletky.
Poslední tipující: lawenderr, Marťas9, Sonador, jort1, jitoush, Iva Husárková, Stanislav32, Alala, jenommarie, mkinka, ...
Komentáře (13)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk03.09.2023 10:33:12 jitoush
....Ta ponurost ve všednosti a zároveň živost,jako by se nechumelilo,ta závěrečná sloka to pěkně vyvrcholila.....ale naskočilo mně toho víc,než jen to jedno,byť originálně nahozeno..../úsměv/.....třeba se mi okamžitě vybavil film "Billy Elliot",který mám ráda pro jeho ztvárnění nesmírné touhy,která proplouvá mořem předsudků a člověk tuší,že tento druh Touhy vždy propluje do naplnění..........Ji.
02.09.2023 20:03:40 cappuccinogirl
Tak já jsem tedy nezjihla... leč dojmem zvláštním to zapůsobilo i na mně... už po pátý mažu větu, protože se mi pořád ještě nedaří vystihnout, co mi jde hlavou... ale jsem moc ráda, že tobě se povedlo přesně vystihnout, co jsi ty chtěl říct... tohle jsou ty chvilky, kdy já se přesně nenaladím na mužské vyjádření čehokoliv, ale o to víc to chci...
03.09.2023 09:06:19 vrbák
To je v pořádku, tohle je text, kde se moc lidí nezastaví:) Je v něm málo holých údů.
02.09.2023 19:33:27 uživatel smazán
Ten konec, poslední strofa je geniální. Pro mne. Myslím, zůstane v hlavě.
Babička měla posledního syna na staré roky, vlastně obě dvě babičky, druhá byla Marie a já je svým způsobem zkopírovala. Děda byl učitel, měl tuberkulózu a problémy se srdcem a aby mohl učit, tak šel pod nůž. Operace dopadla dobře. Ale neměli prášky na ředění krve a pátý den umřel na trombózu. Byla jsem tenkrát malá holka a pamatuju se, jak maminka na poště telefonovala a pak vyšla z budky a plakala. Říkal mi Svatuško a nakupoval obrazy. Miloval je. Já taky. Je to moje slabost. Babička, aby utáhla syna na vysoké, chodila dělat do prádelny. Ta byla pod Myší dírou. Opava. Jednou mi dal třídní učitel do dlaně deset korun a poslal mě za ní pro prádlo. Nevím, co jsem dělala, ale ty peníze jsem ztratila. Pamatuju se, jak jsem si prohledávala kapsy a byla nešťastná. I babička. Prádlo jsem mu donesla...
03.09.2023 09:08:48 vrbák
Moc děkuju, Svati...
I za příběh o dědečkovi. Tady byl předobraz deník J.E.Friče, který jako malý kluk do prádelny jezdil přesně takovým způsobem, že mne to po přečtení oslovilo.
Krásný den!
02.09.2023 19:16:28 narra peregrini
velmi silné Vrbáku... nejprve celkem tíživá atmosféra a po posledních dvou řádcích jsem zjihla.. Půvabné zakončení. Díky za ty chvíle...
