Zkusme

 

Slyšíš to ticho mezi námi?

Vnímáš ty dálky pod horami?

Ty kopce jsou jen odrazy nás,

to, co dříve dokázal pojit čas,

teď rozděluje, ale nepanuje,

spíše nás jen ochromuje.

 

Jsme dva vedle sebe, nikoli spolu,

jsme loutky, co skáčou nahoru dolů,

podle zvyklostí, podle toho, co bývalo,

co nás těšilo, co nás tak hřávalo.

Jeden i druhý jsme se však změnili,

zvyklosti zůstaly a my jsme lenili.

 

Teď se divíme, že se už neznáme,

že společný čas vlastně jen flákáme.

První však neslyší, nevidí druhého,

druhý odmítá přijmout cokoli nového.

Každý sám hledáme ven cestu z bludiště,

z našeho vztahu se stává jen kolbiště.

 

Není to škoda, chceme se zachránit,

rozpadu našemu snažit se zabránit?

Ukaž mi snahu, nikoli naštvání,

fakt už teď nestačí jen naše váhání.

Nechci nic vyčítat či hledat viníka,

jen zkusme podplatit toho převozníka.

 

Aby nás převezl do živých světa,

kde nebude třeba žádná odveta.

Pouze se nadechnout, usmát se, zvolnit,

Zkusme to napětí trochu uvolnit.

Chci jen tvůj zájem, úsměv a pozornost,

není na to třeba žádná odbornost.

 

Pojďme se poznávat, zkusit vše znovu:

Ahoj, já jsem ta, co zahraje si na sovu. 

Po nocích tě budu hlídat a chránit

před vším možným světa budu tě bránit.

Na sebe zkusme nebýt jen naštvanci,

s kapkou naděje snad máme i my šanci.