Tesařskou tužkou

Tesařskou tužkou na kus novin píši tyto řádky,

a káva poslední tvá mi chutná opojně.

Nikdy už nevrátím ten prožitý čas zpátky,

tak přijímám budoucnost svou tiše, pokorně.

Zkrátka jsem jiný, než jsem kdysi býval,

v tvých tajných dívčích představách.

Svůj žár k tobě já raději jsem skrýval,

žil život krásný ve dvou, ale v obavách.

Věděl jsem totiž, že tě nejsem hoden,

když štěstí své jsi stále u jiných hledala.

I tak jsi byla v mé cestě jasným bodem,

jenom tu lásku — ne, tu jsi mi nedala.

Naučil jsem se tedy milovat sám sebe,

žít beze strachu, jít zpříma, hrdě dál.

A v temné noci, když hvězdy rozzářily nebe,

já pevně do rukou svůj osud zpět si vzal.