Zrnko písku v čase

Možná se nás to netýká,

Život nám však utíká,

Jak zrnka písku v přesýpacích hodinách,

Dvě duše vášní spoutané v peřinách.

 

A zrnka písku ubývají,

Bolesti lidé ukrývají,

Schovají ve své hlubině,

V této poslední vteřině.

 

Mezi námi se čas prolíná,

Jsi pro mě totiž jediná,

Kterou vidím očima,

Když odbíjí ta vteřina.

 

Jsi ta, co každého proklíná,

Co lásku slovem protíná,

Odvrací se od tebe většina,

Když končí ta tvá vteřina.

 

Neposloucháš moje rady,

Ty jsi pryč a já jsem tady,

Polibkem na tvá smutná líčka,

Časem vyhasíná tvá svíčka.

 

Spolu jsme se ztráceli,

Do minulosti se vraceli,

Slýchávám stále tvůj hlas,

Nezbyl nám už žádný čas.

 

Chtěl bych zastavit tuto vteřinu,

Přidat k ní alespoň hodinu,

Ze srdce vyndat krvavou střepinu,

A neztratit už nikdy ani vteřinu.

 

Zrnko písku ale je to jediný,

Co nám zbylo z této vteřiny,

Lépe se chtělo na to připravit,

Čas pro nás dva zastavit…