Pod úsměvem

Cítím se jak na podzim spadlý list,
co ještě o létě chtěl by si číst,
jak první roztátá vločka sněhu,
co toužila po delším příběhu.

A čas jak splašený kůň dál běží,
řeka utíká si, já stojím na nábřeží
od hlavy k patě plná vzpomínek.
Sice pláč uvnitř. Ale úsměv navenek.