Měsíc je opuštěný chodec

Měsíc je opuštěný chodec
co se za nocí loudá sám
spolu se mnou
v černých pláních tmy.
Bledý tulák sedí
na dehtovém nebi
jak závěj sněhu na římse
jež hrozně zebe mezi prsty
když jí vrhám z nejvyššího poschodí
dolů do noční ulice

Celý den sněžilo
a ty jsi jen pravila:
,,Město je zbičovaný Kristus
a sníh jak bílé obvazy
mu zakrývají krvavé šrámy."
Šel měsíc zasněženou krajinou
a však žádné stopy po sobě
ve sněhové pokrývce nezanechal

Na chodníku zaleskly se
první stopy vod
ač v prosincovém mrazu
vítr kvílí mezi panelovými bloky
a ostré tesáky rampouchů
se hladově zubí ze střech.
V jasných očích kaluží
se odráží barokní domy
s vyklenutými arkýři
pod nimiž zvoní slavnostně nastrojená tramvaj
se stovkami kýčovitých žárovek
omotaných kolem plechového těla