Anotace: z archivu
Přichází nezvána,
někdy po špičkách se vkrádá,
jindy jak tajfun,
co ničí vše okolo
a trhá světlo na kusy,
že tma zevnitř těla
pohltí každý pohled,
skulinku,
ve které se rodí naděje,
oblékne do černé.
Jen slzy
nechá
průzračně
čiré.
28.01.2024 14:26:59 cappuccinogirl
Je celá krásně napsaná, ale ten konec o slzách... cejtím mrazení z pravdivosti:-**