než tě zastřelím

 

Musela toho dne vyházet všechny bezejmenné luční koníky ze starých knih

vlastně to byly jen záložky

vlastně pokaždé stejný obličej

/pak mohla vejít/

kmen vedle kmene kůrou po jehličí

vítr zatíná drápy do živého lýčí a někdo pořád nahlas křičí

tak piš napiš všechno co vidíš pravým okem

/zapsala si/

píšu tě pomalu lásko

svou zvrácenou něhou

všechnu tu chuť vánočního jmelí

než natřou tě stříbřenkou

než tě zastřelím

propaluješ mým nocím oči oharky típnutých špačků a chlastem

pak sténáš Otčenáš

ve vlasech něčí rty a zmatek divokých včel s připnutou broží

pokoušíš se ještě jednou ožít

-------------------------------------

viděla jsem na cestě zlatou rybu vylovenou vydrou

už bez třech přání

viděla jsem černé čápy

proplétali hnízdo výběžkatou svídou

viděla jsem

smrákání ve kterém z podzemí vzlétali chrousti všichni začali housti

až zvuk naplnil zahradu i dům

zdál ses mi

pod háčkováním ječmene něžnou křivolakou brázdou     zdál ses mi

z dlaní vyklouzl had

hlad s mnoha prsty hladiny

 

NYC