Apartmá

Když mají vzpomínky větší váhu než přítomnost,
to potom k minulosti stavíme most
a po něm ve dne, v noci
bloumáme jak ti cvoci.

Co bylo, to chceme uchopit marně,
pořadové číslo milion v plné čekárně,
vydýchaný vzduch nás škrtí
a nedosažitelnost snu drtí.

Dnešek je prázdno a zítřek tma,
zoufalství je naše apartmá,
uprostřed nablýskaných věcí
srdce chycené ve zlaté kleci.

Za láskou jen zabouchnuté dveře,
na zemi kapky krve raněné zvěře
a před námi neklamná znamení,
že studený svět v žár se nezmění.