Mrtvý ptáček

Horko, že i slzy mohou plát,

Slunce obnažený chodník žhaví.

U keře, co odmítá se červenat,

leží mrtvý ptáček tmavý.

Žádný dopis, žádná nábojnice,

ani zobák vdovci neklapne,

schovaný ve dveřích do světnice,

z větví zkroucených převelice.

Malé včelky kreslí plánek,

černý stín snímá otisky peří.

Žel nedbalý strážník vánek

prohne se jako fantazie,

fantazie, kterou střeží.

Tak mrtvého lituji ptáčka,

teď blíže vydává se neznámému.

Kéž aspoň vystoupila by plačka

a píseň zazpívala jemu,

jen jemu jedinému.