Praha

Praha není pocit,

je to komplex pocitů.

Starých vzpomínek, 

o kterých jsem doteď

netušila že existují,

momentů které ve mně

tiše žijí dál,

stačí smítko z pampelišky

a je to, jako by byly zpět. 

Jsou to památky, 

moderní umělecké instalace, 

všechno trochu moc drahé, 

Praha je drahá,

Praha je mi drahá.

Mít z ní kousek, 

pevně ho sevřu v dlani, 

a ponechám si ho navždycky. 

Praha je zamilování se

do přítele i nepřítele, 

značka s číslem toho, 

komu zrovna patříte. 

Praha je přelétavá, 

ale zároveň hluboce vsazená

do svých historických základů,

jako každý život,

a i když je to město, 

taky má svůj vlastní tep,

Praha je srdce bez těla.