porodní...
porodní...
novorozený den
rozkopl okno
zaplašil ztopořené sny
a zaplavil mě časem
světlo procitlo
tu máš!
a nezapomeň kropáč
ty můj spáči
proplesklo
mou napudrovanou tvář
a zaječelo
zítřek je neúprosný
zalil jsem květiny
v zednářské zdi
madona mi poklepala
po rameni
začala tančit v oživlé fontáně
olejovat miminka
protahovat kočky
vypařovat louže
a oslavovat náhlé lásky
já se protáh světlíkem
neslyšně vystoupal za ní
schod za schodem
vířící v jejich prachu
bych olíznul jí víčka
do broskvové průsvitnosti
a zulíbal z nich nevědomí
ať je v nás nový svět zaset
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Zasel jsi dobré sémě, do světů princezen Fantagiró...ST Jiří tvůj sémantizmus je nevšední
07.12.2024 22:53:40 | Malá mořská víla
Madony vobčas křepčej na nevědomí no, my nevědomí pak jen zíráme, kde se všechno béře..:-)
20.11.2024 21:42:59 | básněnka
Super dílo...
Fakt bych ráda našla něco/někoho, co/kdo by mě zaplavil časem... nechala bych se a čekala, co tenhle experiment přinese:-)))
Vrátil by mě do plínek, nebo by ze mě udělal Lady Makropulos???:-)))
Jen zamyšlenka...nějak mě ten čas přikoval k první sloce:-)*
20.11.2024 18:49:46 | cappuccinogirl
