Život

Mráz kreslí malby do oken,
snad chce tím být mým prorokem.

V bílých krystalech osudu
hraje mrazivé divadlo bez studu.

Píše: do stejné řeky nevstoupíš,
neohlížej se, sic zabloudíš.

Pokračuj rovně, bez snění,
a nevnímej to srdce bušení.

A v srdci jasném prozření,
láska je životem mámení.

Rozmrazí oceán plný ker,
netrápí se, kdo je prorokem.

A tlukot pražců odbíjí,
slávu a statky pomíjí.

Proč je tak zvláštní tenhle vlak,
a proč nejede někdy naopak?