Neživý

Všichni do toho nakonec spadnem,

nikdo si nepomůže, ani já ani ty,

oba brzy skončíme lapení v apatii,

pozdě je myslet na spasení,

vzduchem kolem sviští

pištění tramvajových kolejí,

neustávající brebentění,

a za oknem se míhají ptáci,

ale ty tu seď a beze slova,

poslouchej, co musíš znát,

tvoje ústa nechť jsou umlčena,

v měkké židli, zcizni si, sobě a sám,

dočkáš se, nad všemi pocity,

převládnou jen ty neživý,

tady lépe bude ti, když

přestaneš vnímat, že někde jsi.