Anotace: Inspirováno pohádkou (Karel Kachyňa 1976)
Sedíš ve mně jak stařena,
tam dole v břiše,
shrbená
sedíš si, skuhráš bolestně
a sama mneš si ztuhlé klouby,
zuby jen skřípeš zlověstně.
Ta co se rodí z opuštění,
pak mořské panny v pěnu mění
a příboj o břehy je tříští,
samota číhá na dny příští,
tam "bílé koně" vlny lomí,
však srdce jejich
nedolomí...