mám velmi rád svůj klid
však někdy přijdou splíny
to oči náhle vlhnou
a z úst mně tečou sliny
je mi to vážně fuk…
je mi to prostě putna…
jsem starej, jak ten buk
co dostal ránu bleskem
byť zdá se, že jsem na dně…
je hlavní, že mi chutná
mám oči plné slz
když splíny rostou steskem
rád bych si ještě vrz
tak povídám té slečně
co umyla mi záda
že jsem ji velmi vděčný
„no, to jsem vážně ráda“
chvíli se ne mne dívá
by pomalu se svlékla
v mé hlavě zní mi zvony
po zádech
kapka stéká
Je tam a meje ti záda
a nebo ti je kryje
nevím
ale v tom jejím doteku
je něco
co jen tak nevyprchá...
mrcha?
Anděl?
Kdo ví...
snad další "koupel" ti to poví*
10.05.2025 00:41:55 | cappuccinogirl
Takové chlapsky smutné verše. Moc mě oslovily. Tak jen ať je brzy lépe. Posílám ST a moc pozdravů z Prahy. Daniela-danaska
09.05.2025 20:13:41 | danaska