Osamělý král

jdu davem sám
osamělým zůstávám
ve mně stovky dalších tváří
v zrcadle vidím svůj stín
co se ztrácí
...
úsměvy kolem mne
jsou jen masky
co pozlátkem se třpytí
...
sláva a peníze jsou prázdné měšce
když nemám nikoho
kdo by mě opravdu znal
...
život je hra
ve které jsem králem
mám zámek z mramoru
zlaté stěny
a klíče
co ticho neprolomí
...
mám zlato v trezoru
a šperky na stole
mám jachty na moři
a víno ve sklepě
...
mám drahá auta
i hodinky co tikají
přes diamantové
zrcadlové pole
...
mám svět
a přesto ztrácím duši
čas plyne
zatímco víno hořkne
ve sklenici
...
jsem zlatý ptáček
na zlatém bidlu
neumím lítat
zakrněl jsem v té zlaté kleci
...
srdce mám z papíru
snadno se trhá
každý den nový list
a ze všech listů kniha
...
kolik stojí štěstí
kolik za něj dám
všechno zlato světa
ale pořád sám
...

Dovětek k tomuto literárnímu dílu: Tuto báseň napsal člověk a ne stroj!

...

Další info o básni: 

Název díla: Osamělý král

Autor básně: © Zdeněk Vlha

Rok vydání: 2025

Kategorie: Moderní existenciální báseň

Inspirační podnět: Novinový článek, který se zabýval společenskou smetánkou. A hned na další straně byl další článek s nadpisem: Proč jsou lidé nešťastní? Ty dva články spolu nijak nesouvisely, ale mě to inspirovalo k napsání této básně.

AI generovaná hudba a zpěv: Ano

AI generovaný obrázek: Ano