ZRADA

Věříš a odpouštíš.
Znovu a znovu.

Sbíráš síly,
utíráš slzy.

Přeješ si věřit,
prstýnku z kovu,

Chvíle, co byly,
slova, co mrzí.

Bolí to,
zas a zas vstát,
jdeš dál,
nechceš to vzdát.

Vždycky tě doběhne
a na tebe padá,
ty za to nemůžeš,
tak bolí ZRADA.