Ticho v chaosu

„Sdílej, promluv, nemáš se čeho bát”
jen ústa jsou jak zalepená páskou
už není lehké svou důvěru jiným dát
zvedni se, zakryj ten obličej maskou.

Tvař se co nejlépe, ať to znát není
prozradit víc - pak bylo by hůř
lidé se snadno jak počasí mění
od úst utíká jen dusivý kouř.

Joint nebo cigáro, plíce si trpí
projdu se na louce, květiny sbírám
jetel, kopretiny, vlčí mák, chrpy
oči jsou červené, do nebe zírám.

Kruhy pod očima jak fáze měsíce
mění se díky nedostatku spánku
pomalu svítá, myšlenek tisíce
tak je na místě zas otočit stránku.

Ticho a únava, do prázdna zpátky
odkud jsem se tehdy pracně dostala
zapomnění bez návykové látky
to bude těžké, já jsem to říkala.