Každý svého štěstí strůjce

Proč jsem tak zahořklá k tvůrci svému?
Proč nemůžu se oddat pocitu radosti, nedosažitelnému.
Proč vybočuji z řady?
Proč myslím si, že jsem něco víc.
Když v sobě mám svého tvůrce, genů polovic.
Tohle by se nemělo dít!
Proč to takhle je?
Dejte to pryč!
Nechci to!
Proč mé slzy znova máčí mé stránky?
Proč průhledný hlen se z mého nosu line?
Vždyť z mého hrdla má vycházet smích ne?
Tak by si to tvůrce přál.
Abych byla šťastná.
A když ne udělal by cokoli pro to abych zase byla.
Byla šťastná.
Nemůžu si za to všechno vlastně sama?
Jsem stresař takhle to přece tvůrce říká…
Tak hlavu vzhůru, pohled vpřed.
Najít ostatním jejich štěstí, ležící na dohled.
Jen tak ze slušnosti.
Nebo snad ze zvyku…