Řetízek naděje

Krám zlatých krámů,

veteše, kde se hrabu.

 

Vyhrabu krabičku malou,

na zlatém řetízku —

prodali mi slzičku.

Vypráví příběh smutný

o životě, co je krutý.

 

Slzu smutku ztrácím,

za list života sázím.

Malinko naděje...

nosím řetízek u sebe

 

Zarostl do mého nitra,

ztěžkly mé ruce —

osud je svírá.

 

                                                                                               

 

Ráda navštěvuji vetešnictví a probírám se starými věcmi – nacházím v nich příběhy, které přetvářím v nové podoby.

Tyto verše zachycují moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem vlastně přetvořila příběh někoho jiného a on se stal mou součástí.

 

Šperk, který jsem tehdy našla, byl skutečný artefakt. Uprostřed oválku kdysi visel modrý kousek skla, připomínající kapku. Dnes je v něm zalitý list v pryskyřici.

 

Mám svůj přetvořený šperk ráda – stále vypráví svůj příběh. Hledala jsem pro něj nového majitele, ale nakonec si ho nikdo nevzal.

A tak zůstal se mnou.