Chvilková tísnivá atmosféra
ranní slunce pronikající mlhou
vládkyně léta stává se nesmělá
srdce však dál hoří touhou.
Není kouzel pro bitvu vítěznou
léto o korunu obráno podzimem
tou vlhkou studenou komtesou
s lhostejným tichým povzdychem.
Až únavou usne poslední kvítek
komtesa podlehne pánu noci
mrazivý jejich svatební polibek
nic zatím netuší o ledu pomíjivosti.
Chmm... to zní jako bys psala o přírodě... z názvu jsem tušil něco lehce lechtivého;-)
Moc pěkná básnička.
08.09.2025 19:11:04 | Ž.l.u.ť.á.k.