Chvilková tísnivá atmosféra
ranní slunce pronikající mlhou
vládkyně léta stává se nesmělá
srdce však dál hoří touhou.
Není kouzel pro bitvu vítěznou
léto o korunu obráno podzimem
tou vlhkou studenou komtesou
s lhostejným tichým povzdychem.
Až únavou usne poslední kvítek
komtesa podlehne pánu noci
mrazivý jejich svatební polibek
nic zatím netuší o ledu pomíjivosti.
Moc pěkně napsaný :o)
09.09.2025 07:33:47 | die4roses
Děkuji. Původně to mělo být jen o mlze a slunci... Nepovedlo se.
09.09.2025 11:16:54 | karolinakarol
V mlze protkaný paprskem se leccos ztratí, ale i objeví :o)
09.09.2025 11:35:01 | die4roses
No vidíte! Vám to jde úplně samo. Já se zmohla jen na první rým, i když se mi efekt mlhy a slunce tolik líbí...
09.09.2025 12:03:39 | karolinakarol
Chmm... to zní jako bys psala o přírodě... z názvu jsem tušil něco lehce lechtivého;-)
Moc pěkná básnička.
08.09.2025 19:11:04 | Ž.l.u.ť.á.k.
Chtěla tu mít něco nevinného. Jak je vidět, úplně se to nepovedlo, když oplzlost musela nacpat alespoň do názvu. Ale nevzdávám se. Příště to třeba vyjde...
09.09.2025 11:14:45 | karolinakarol