tam kde se protnou náhlé city
ve smyslu roztoužených těl
jsou naše touhy, neukryty
vzplanou a shoří na popel
jen nemám rád, to mylné rčení
ač nezabit – prý posílen
tomu snad věří, jenom tací
co prožili už spousty zel
život je souhrn reputací
každý má méně, než by chtěl
mé alter ego, na poplach zvoní
prý to byl ale, dlouhý sen
z milosti lháno, teď, ale stojím
o jeden krátký – pravý sten
Co prožiješ, tě buďto posílí, nebo zlomí. Každopádně - tě to utváří a leckdy - mění :-)
Skvělá báseň*
11.09.2025 17:23:51 | cappuccinogirl
Co tě nezabije, to tě posílí
jak velkou pravdu hlásí ta slova.
To vědí všichni, co něco zkusili
a přesto vstanou a zkouší znova
žít...
11.09.2025 13:24:25 | G.P.