Nauka pokory
Nauka pokory
Anotace: Procitnutí v dospívání.
Učím se v životě žít
Svou pýchu -
nestavět na odiv.
Byla jsem dítě malé,
když nožky škobrtavé...
Zakopali,
o kámen,
bludný.
Bolestivý spěch,
vedl mě do říše těch,
kde pila jsem jed!
Procitnutí jisté,
Kocoviny krušné.
Nechci být dítě zištné!
Poslední tipující: Marťas9, Iva Husárková, malé srdce - Z.V., Jiří I.Zahradník, mara539, IronDodo, cappuccinogirl, RadoRoh, Ž.l.u.ť.á.k., Červenovlaska, ...
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
s bludnými kameny se člověk měřit nemůže... ale slzou skropené, láska překlene! ***:-))***
17.09.2025 05:00:02 Iva Husárková
Z pádu mi pravda v srdci vykvetla,
tíha se změnila v křídla anděla.
Pravdivé dík :)
15.09.2025 08:50:46 mara539
Pýcha předchází pád - a já strašně nerada padám. Snažím se pýše nepodléhat a myslím, že svým vnitřním založením k ní ani nejsem "stavěná", ale stejně musím bejt furt ve střehu, protože on ten bludnej kámen se ti do cesty může přinatrefit kdekoli*
14.09.2025 20:04:25 cappuccinogirl
Vážím si tvé upřímné rekce a souhlasím s ním. Ikdyž člověk došel k zjištění, že pýcha předchází pád, musí být stále na pozoru. Já si o sobě myslí že také nejsem z podstaty pyšný člověk. Oto více mě tohle prozření bolelo. Všichni si na pýchu musíme dát pozor...
14.09.2025 20:30:26 LuminarisAlba
Zdravím tě Červenovlasko, tvůj komentář mě opravdu mile překvapil. :) četla si ho s otevřenou myslí a toho si velmi vážím.
Měj hezký den.
Alba
14.09.2025 13:44:45 LuminarisAlba
Tahle báseň opravdu nese silnou osobní energii. Cítím v ní tu cestu od zranitelného dítěte k někomu, kdo se učí žít a nést svou pýchu s úctou. Bolest i kocoviny minulosti jsou tu vyjádřeny tak pravdivě, že skoro slyším každý tvůj krok, každý pád a každé procitnutí. A zároveň je v tom naděje – touha nebýt dítětem zištným, učit se, růst a přijímat život. Moc krásné a lidské.
14.09.2025 13:02:02 Červenovlaska
Návštěvnost
