Hrachu strach

 

život je chytrá Horákyně

dost drahá lóže v prázdném kině

kde na film čučím já a ticho

sotva děj začne, hledám východ

však něco mě nutí na film zírat

byť přebal ten radí Neotvírat

popcornu cpu se plných hrstí

šelmu tu hladím proti srsti

 

každý z nás však je vlastní pánem

tou plnou studní pod rumpálem

pramenitou pitnou řečí

prostým slovem které léčí

sama sobě věrným sluhou

spásným deštěm, po něm duhou

 

jen občas to bytí trochu bolí…

 

jak vrže to, skřípe od soukolí

kolikrát nesls už do stodoly?

 

stoličku

provaz

na cokoli

 

má to cenu?

život Tě vždycky zvedá z prachu

neklečíš sám na jeho hrachu

když všechno vzdáš…

zbavíš se strachu?

 

však život vždy má cenu žíti

dostals jej darem, není zbytí