Nikdo nic neví

Někdy si připadám osamělá ve svém labyrintu,

tisíc a jedenkrát oblékám ulitu a krvácím.

Točím svůj tanec pro tebe kdo mě odmítáš.

Padám na kolena, tam kde mě vězníš. 

Řežu do plátna. Řežu do sebe. Řežu. 

Padám do černé díry chladné matky a veselého otce. 

Je mi to všechno jedno, 

protože nic nevím, 

nikdo nic neví... 

Volám tě a ty sbíráš jablka ve svém novém sadu. 

Neslyšíš mě. Nechceš. 

Nikdo nic neví... 

Látka se trhá. 

Opona padá. 

Stojím tu nahá. 

A nikdo mě nevidí.