Dýchej,
foukni do kamen,
ať jiskry se rozhoří v plamen.
Chybuj,
vždyť je to lidské,
trénuj, kolem tebe je hřiště.
Neboj,
všechno je lepší,
než nedělat nic, dělat, že nic.
Miluj,
každičké ráno,
nevol ne, raději zvol ano.
Promiň,
sobě a lásku,
naděl si, rozdej a s ní kraluj.
Bojuj,
drž se jak klíště,
je teď a není žádné příště.
Dýchej, chybuj, neboj, miluj, promiň si a bojuj!
Dýchej...
Tahle mi nějak unikla, fajn, že ne na dlouho, líbí se mi, tím víc, že občas příliš vnímám "kdyby" a "až" - a zapomínám na ten přítomnej "teď" okamžik... dík za poetické připomenutí toho, co je důležité:-)*
24.09.2025 21:13:55 | cappuccinogirl
Úžasné! Nádherná poézia plná energie a povzbudenia! Presne to, čo človek potrebuje počuť!
20.09.2025 18:19:08 | IronDodo