Nástupiště

Sedím kdesi sama nad ránem,
v zamyšlení nepředstíraném.
Sedím na starém nástupišti,
a vyhlížím den příští.

V hlavě myšlenku jedinou,
všechno chci nechat za sebou.
Toužím odtud pryč být,
chci ale stále dál jít?

Po nebi pluje temný mrak,
já v tichu čekám na vlak,
a stále ještě nevím,
zda skočím nebo nastoupím.