GOGHOVO UCHO

Goghovo ucho vymklo se kontrole
(žiletka řízla před zrcadlem
ale koho...Netvora?
Lidumila! Virtuóza!)

Havrani nad minovým polem
začernili krajinu sazemi
(to ty prsty hnací zvůlí čarovaly
a lomily obilné vazy
na drátky šílenství)

Invence v kompozici vyrvala len
(pastóza oleje rozjasnila z barev dupot
jak bizoní stáda hvězdných opiů
šlahající třpyt z temravy)

Břišní sval byl odstřelen
(revolver bez nadsázky sebevraždil...
chvíle pomatení mysli
u stromu lupenitého bolu
krev křičí..!)

A dým z fajfky brzy vyhořel
(bratr Theo ho držel za ruku
a nemluvil)

Plakali spolu
aby zavzpomínali na trnitá dogmata
naposlední žerď odkazu.


S láskou oral štětec svět
nadivoko s utrženým fantastem svého prokletí.