Tak jak venku, listí na zem dopadá i na okenní řísmy,
Ty, nikdy nezapomínej na to, kým si.
Ať mě někdo má rád v šatech, někdo v teplákách a culíku,
tak někdo smí fandit Zlínu, a další Baníku
Někdy vstanu, a nic se mi nechce,
někdy má duše působí dojmem pohody, jindy křehce
Někdy chci utéct pryč odevšech, jindy být v jejich objetí,
Někdy ve tvaři mimika smíchu, jindy chlad- jak vločka, co na pláň doletí....
Přesto všechno i když jsem vždy věřila že budu jen jednomu muži černá,
vím že pro mě víc je zůstat silná ...