Anotace: Civilní báseň o opravách domova i těl. Hodinový manžel spravuje, miluje i maskuje vlastní prázdno. Ironie a smutek se mísí — opravuje svět, ale i on sám je jen „věc k opravám“.
Kohoutky opraveny, obrazy pověšeny,
koberec natažen, a záchod odtéká.
Nevěra proběhla, Tvé spory dořešeny,
a moje duše novou kůži si tiše navléká.
Sžiju se s ní, rozhýbe se a časem povolí.
Tak vida, zase si s něčím zahrávám.
Jsem soudce, když dva cizí spolu zápolí,
„možná i já jsem jen věc k opravám.“