Noční autobus domů

Světýlka za okny potajmu blitkají

a s tváří na skle mně se chce spát.

Písničku houpavou broukám si potají,

co zněla, když večer začínal hrát.

Zastávky, kde nikdo nevystoupil,

se jedna za druhou míhají kolem.

Já hodně jsem jedl a více pil, 

nastal však čas říct večeru sbohem.

Dovez mě v poklidu, v bezpečí tam,

kam dovezl si mě už tolikrát, 

noc, poslední cigareta a já sám,

jen kdyby se mi nechtělo tolik spát.

Zastavils na místě, které už znám,

do chladného vzduchu vykročím ven,

na noční ulici vzhlédnu ke hvězdám.

Kdy se z těch večerů stal už jen sen?