ÚSMĚV ZA ÚSMĚV

Neměla bych na tobě tak moc lpět a jít dál,
ale to ten tvůj úsměv, vždycky mě odzbrojí.

Je to zvláštní, cítím se s tebou v bezpečí,
víš, takový pocit už jsem dlouho postrádala.
Nejspíš je to tím, jak se mi postupně otevíráš,
když si jen tak povídáme a tolik mě to dojímá.
Hodiny bych poslouchala tvůj hlas, tvůj smích
a nikdy mě to neomrzí, víš - uklidňuje mě to.
I když chvílemi říkáš zraňující slova,
která mě bolí, byť jsou pro moje dobro.

Stále vnímám tvou vůni, přestože jsi dávno pryč,
snad vpila se mi do kůže, voníš mi sladce jako sníh.
A co teprve tvé doteky, jak něžný umíš být,
pokaždé se mi, o to víc rozbuší srdce.
Ráda se dívám na tvé paže, tvou mužnou hruď,
nevěřila bych, že se mi to bude někdy líbit.
Smět se tě dotýkat, pravda - už jen málo
a vidíš, stačí to rozžehnout můj vnitřní oheň.

Ačkoli se mi nelíbí tvé vlasy, sliby a lži,
jsi úžasný, tak všestranný a moudrý.
Obdivuji tvou zručnost, vlohy a tvář,
postavu a ten nejroztomilejší úsměv.
A jsou dny, kdy se mi hrozně stýská,
převážně kdykoli se nevidíme.
Co z toho, jestliže mě trápí zima mezi námi,
dosud nepolíbená, hledám vhodná slova.

Zkrátka se bojím toho, že nejsi rád,
že už v tvém srdci není místo.
A zbudou pouze nevyřčená přání,
přitom nechci mnoho, vždyť víš?.
Nemusíš mi nosit květiny, ani dárky,
rozplakat nebe, či roztančit noc.
Možná jen čekám až mě obejmeš
a nebudeš mě chtít pustit.

Nic víc, než prodlévat v tvých snech
a věnovat ti úsměv za úsměv.