Nedržím srdce na provázku
neprodávám s marcipánem svojí lásku
Jsem jenom člověk uštvaný
Jako moře velkými vlnami...
Jděte ode mě herci citu
co prázdnotu nosíte ve skrytu
Chci se jen schovat, zachumlat do peřin pokoje
který každý nachází v sobě a jen jeho je..
Mám rád svůj stín i když není živý
protože ať je kdekoliv, neodráží jizvy..
Radši dělám to co se smí
nemůžu vyzradit každé tajemství...
Nejsem prostitutka citová
teprve následek činu tě vychová
Píšu o vlnách, jak Bůh moře češe
Píšu i o vinách, které jen láska unese...
Jsem herec na hořící oponě
tak trochu v chaosu, tak trochu v Gehenně
A někdy vůbec nechci aby jste mě znali
když mě život navzteká a zároveň popálí...