Účtenka

          Na rubu účtenky,

          mezi dvěma kily brambor

          a půlkou chleba napsal:

 

          Papírové lodě plují ranními potoky,
          drž mě za světla jak pírko.

 

          A pak šel do továrny

          zapomenout na sny.

          Stroj běžel osm hodin.

          Ruce dělaly, co měly.

 

          Ale ta věta zůstala v jeho kapse —

          a hřála.

 

          Večer ji našla žena v prádle.

          Přečetla.

          Nic neřekla.

 

          Položila ji na lednici

          pod magnet s mořem,

          kde chtěli být šťastní.

 

          Odkládali to…

 

          Nejdřív přišel na svět Jakub

          a potom Klárka.

 

          A potom uřícených třicet let.

 

          Jakub má teď vlastní děti.

          Klárka žije u moře — na lednici,

          co měl být jejich svět.

 

          Účtenka zežloutla

          a nikdo ji už nečte.

          Ale oni vědí, co tam je.

 

          A to stačí.

❦