Teď anděl mi z oblaků kývá

Já putoval světem na křížem kráž,

proti zlu bdělou držel jsem stráž.

Na moje cesty se poutníku ptáš?

Kolik času na to nám zbývá?

Znám pustinu tichou i lidský shon.

Já věrných přátel viděl jsem skon

a často v zármutku rozhoupal zvon.

Teď z oblaků anděl mi kývá.

Tolikrát smrti čelem jsem stál,

když bílý prapor ve větru vál;

služby mé nejednou ocenil Král.

Kolik času teď ještě mi zbývá?

Já nepoznal nikdy, co je to strach,

tělo mé mnohokrát pokrýval nach,

k dobru jsem nachýlil mou misku vah.

Teď z oblaků anděl mi kývá.

Prožil jsem nenávist i lásky žár,

pochopil pokoru a pýchy zlé zmar,

ochutnal neúspěch i záměrů zdar.

Kdo ví, kolik času ještě mi zbývá?

Já večeřel s pány a s žebráky snil,

z pramenů čistých i kalných jsem pil.

Cesty mé v dohlednu zářivý cíl.

Teď anděl mi z oblaků kývá.

Já hledal Pravdu a nacházel lež.

Poznal zoufalství hluboké též,

když ztratíš to, na čem zde lneš.

Co ještě prožít na Zemi zbývá?

Slyšel jsem slavíky i písně vran,

někde byl vítán a odjinud hnán,

putoval s družinou i nepoznán.

Teď anděl mi z oblaků kývá.

Poutníku, poutníku už také spíš?

Mládenče, co ty jen o světě víš?

O snadné pěšině životem sníš?

Kolik myslíš, že času ti zbývá?

Vstávej, teď konečně nastal můj čas,

v uších mi zaznívá druhů mých hlas.

Meč můj si připni na tepaný pás!

A jeď!

Teď anděl i na tebe kývá!