1000

1000

 

Dnes tisíc děl...

 

Možná pohádka, se šťastným koncem...

 

Před třemi lety, vše vypadalo jinak...

 

V noci mě asi lízla zubatá, ještě že jsem se včas stačila sklonit.

Nevím, jestli tehdy moje plotýnky řekly,

a dost, nebo tento rozkaz dalo moje tělo...

 

Jedno je jisté...

 

Děkuji osudu, nebo vesmíru, 

nebo podlomenému zdraví, 

že jsem mohla nakouknout do tajů těchto 

modrých stránek...

 

Děkuji, za vaše rady, tipy, komentáře,

velmi mi při mé tvorbě pomohly...

 

Děkuji, za vaše slova pohlazení,

když se vám dílo líbilo...

 

Děkuji za vás, za bezva lidi, za vaše díla,

která mně naučila tvořit a zdokonalovat se 

v cestě, kterou jsem nikdy nezkoumala...

 

Děkuji, že jsem se vám mohla v básních 

svěřit, ulevit si, odpočinout si, vyplakat se 

ze svých vzpomínek, bolístek, zážitku...

 

Tisící báseň je jako návrat domů...

Ne aby skončila cesta, ale aby se vědělo 

proč začala...