Když připravíme stoly,
hraje se slovní pexeso.
Já beru tohle, on zase tamto,
za námi modrá iluzionářka
literární těleso.
Za těmi chudáky v mezerách světa,
směje se naše věta.
Prach frašky smetli jsme ze stolu,
ještě zbývá prostřít
nové zájmy existence -
jako vždy píšeme spolu.
Pod kapucí sarkasmu úsměv kreju,
jak se nám to krásně daří.
Všechny ty výčitky, zuří jak sodoma,
snaží se nám dostat pod kůži -
no, že jim to sluší?