Černé údolí
Černé údolí
Jsme poháněni špatným věkem.
Když přijdu do světnic, kde není úsměvu,
jež bere mé zkrouhlé dlaně
z očí, které pláčou, bránit se nesvedu.
Tvá slova jsou útěchou a dobrým pánem,
tiché počasí už ztratilo barvu a smysl,
něžné věty jako nit pletou se kardiganem,
naše slova zdraví se, těší je ten přístup.
Už nevrátím se do černého údolí,
Kde havrani klovou z nás maso života.
Pamatuji, když máma zpívala - to zabolí.
„Tati, pohladíš mě, nebo přijde němota?“
Zvonek už nepíše ze zvyku tvé jméno.
Vzal ti ho snad vládce pro svou blaženost?
„Mami, podíváš se?“ Mně je to jedno.
Shodíš mě z útesu za mou upřímnost?
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk31.01.2026 19:04:25 uživatel smazán
Oceňuji upřímnost, resp. to, že se autorka nesnaží na nic si hrát, že nic nepředstírá... ovšem neoceňuji sebelítost. Rozumím ti, neboj, taky jsem člověk, i když se to možná nezdá. Ale nikomu ještě nikdy nepomohlo plakat nad sebou, naopak. A tak tedy, hlavičku vzhůru! Ať nám kdysi (nebo i teď) ubližoval kdo chtěl. ;~)
31.01.2026 20:40:51 Madli
Důležitý je nadhled, to ano. On je ten pocit občas takový, že se nedá omezit v tu chvíli:)
Ráda to píšu a pak si to porovnávám po pár dnech s něčím jiným. Člověk se pořád posouvá.
30.01.2026 23:06:30 uživatel smazán
...opět slušná. Jen by to asi chtělo poopravit rytmus - jež bere mé zkrouhlé dlaně(je krátký nebo naopak dlouhý) Ten verš by se dal lépe rozdělit, či poupravit. Oči dát výš a poslední větu níž. Možností je víc :)
takové texty mám rád, jsou živé a upřímné
31.01.2026 05:25:17 Madli
Psaní v zápalu vždy přinese ovoce, ač ne rytmus, tak ukonejší mé srdce, díky Michale.
