Učení

Putuji labyrintem světa
Ráj srdce v něm mi byl odhalen
A s moudrostí starého kmeta
Jsem v bavlnce vřelé zabalen

S růžovými brýlemi
Vidím svět v obrazech
A cestou světla chodím
Nedbám však na fráze

Kdo by to byl řekl
Že se ve mne probudí
Malá duše básníka
Co někdy tiše naříká
Když noci záhy probdím
S mým deníkem lodním

A kdo by to byl řekl
Že část mé duše
Může roztát
Hořet
Plát
Že může vpustit něco do mé kůže
Že může vpustit lásku
Do mých vrat

Tu lásku, která by měla být
Učitelem národů
Ač toto dílo začal Komenský
Už není v čele závodu
Už je tam jen
Snad ten bohulibý cit