Hoří, můj pane

Proč ústy peklo vpouštíš,
jsem unavený a stále sním.
Venku je hezky a slunce v rámu,
zahřívá mé pravdivé verše.

Tvé vlasy jako jitřenka
vkradly se pod manšestrové křeslo,
úsměv se ti krojí a já ho jím,
pravdu mám a jinak to nešlo!

Postav můj obraz na stůl,
usedni a nech se vést.
Já vím, kde se pravda pase,
já vím, co nechám si snést!

Přines vodu a buď tu se mnou,
venku besedují vrabci.
Poslouchej, pěj písničku sličnou,
dej mi další šanci.

Hoří, můj pane, hoří,
obraz sám Dorian koupil.
Oči krásné povídaly: ejhle, propouští,
pařížskou hltá sedimentace.

Srdce mé, srdce mé, vím, co nabízí.
Slyšíš? Nedělní zvony už vstávají.
Co to děláš? Vždyť je to památka!
Odpusť mi, pane, hoří.