Tečka.
Tečka.
Jediný, kdo má moc nade mnou
jsem já – to konečně cítím.
Proto je krásné býti tajemnou
i když lampu před sebou rozsvítím.
Rychle se zamiluji, to je můj zvyk
má hlava pak silně blouzní.
Dávám své srdce, je to jen zlozvyk
a v tom se mi svět vždy zúží.
Měla jsi nade mnou moc
a já ti v ní dávala hlas
četla jsi mě dřív, ale je to nemoc
a já se v tom ztrácela zas.
Je čas udělat tečku za tím,
světlo držím ve své dlani.
Co bylo, zůstává v paměti,
ale dál už tem v sobě nenacházím.
Nechci vedle mě tebe,
už jsi pryč, takhle to zapadá.
Myslím teď pouze na sebe
a tohle už mi nikdo nevezme zas.
Ale ráda bych ti řekla děkuji,
byla jsi mi velkou oporou.
A proto tuhle kapitolu pomalu scrolluji
tak stávám se bytostí odolnou.
Opravdu jsem ráda, za to všechno
nyní se cítím jako jiný člověk.
Nic nebude znovu spaseno
a přesto cítím hluboký vděk.
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk07.02.2026 12:36:01 uživatel smazán
Z textu se mi to jeví tak, že bylo zlomeno něčí srdce. :-( Doufám, a věřím, že se mnou doufají i ostatní, že s "Nechci vedle mě tebe, už jsi pryč, takhle to zapadá." je na tom ta dotyčná, o které se píše, stejně. A nejlépe už delší dobu, tak od 1. května minulého roku. :-)
07.02.2026 08:06:00 šuměnka
a proto mnozí mají svá místa na cestách našich
tak kéž ať je čistá ta energie, i když se odkloní a za kroky se práší :)
07.02.2026 13:15:59 uživatel smazán
Souhlasím. Sice si u takových mnohých říkám, že by bylo lepší, kdyby se na té cestě nikdy neobjevily (neobjevili?), tak minimálně u jednoho člověka z těch mnohých jsem za to rád. Protože to, co bych dřív považoval za nedorozumění nebo nechápal, kde dělám v tom jednání s dotyčným chybu, dneska vnímám jako jasnou manipulaci a důsledek absence charakteru druhé strany. Nepotkat, teda vlastně "nepotkat" toho člověka, nevěděl bych, že jsem na správné cestě a že se mi něco podobného, co se mi stalo s ním, už nestane.
Zrovna včera jsem o tom četl článek na Novnkách. "Proč lidé přitahují vztahy, které je ničí? Podle partnera Jennifer Anistonové za to mohou traumata z dětství" se jmenuje. Neříká tam nic objevného, ale je to pravdivé. Jak se člověk přestane ptát na "Proč?" a chápe, že to jinak být nemohlo a nemůže, protože pro určité lidi je manipulace a vyčůránost v jejich DNA, má částečně vyhráno.
Přidal bych se k přání, jak se sluší a patří, ale nebylo to upřímné. Mně je fuk, jak se bude autorce dařit. Cizí lidi na ulici taky nezastavuju, abych jim něco přál.
