Noc, den, bezmoc, sen
Noc, den, bezmoc, sen
Anotace: Daktylujeme v družičce :) snaha vystihnout tu cyklickou únavu nekončící rutiny - motlitba a chlad, ztracený klid a bloudění, bdění a nechtěný život, záchvěv přání v beznaději...
Každou noc modlím se s nadějí
Každý den cítím se chladněji
Každou noc klid snů mi uniká
Každý den bloudím a nevím kam
Každou noc nezbývá než jen bdít
Každý den žiju jak nechci žít
Jednou snad přijde noc s poklidem
Snad dříve než poslední můj den
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk09.02.2026 10:28:14 uživatel smazán
...modlím se s nadějí + cítím se - není úplný daktyl, jinak fajn :)
09.02.2026 11:17:49 Ž.l.u.ť.á.k.
Mně se hrozně líbí, jak se s oblibou vyjadřuješ k tématům o kterých evidentně nemáš ani páru, nejspíš v očekávání, že se tu někdo začne drbat na hlavě a říkat si: "Hmm… on možná nebude tak úplně blbej, možná, že něčemu opravdu rozumí…"
A asi proto, že to tak není, je ta tvoje kritika většinou klasické plácnutí do vody bez konkrétního významu. Ale… co když se někdy trefíš… ne?:-)
Tak nás pouč, co je to podle tebe jiného, když ne daktyl a proč to není 'úplný' daktyl… ?
A co má proboha společného: ‚modlím se s nadějí‘ z jednoho verše s 'cítím se' z verše druhého s tím, jestli to je daktyl, nebo ne…?:-)
