Rozestoupila ses celá
jako hladina včerejšího dne
dívko ze sna
melancholicky se procházející kolem jezera
nevím
jestli jsi
ale přesto právě tobě
bych toho chtěl tolik povědět
jaké to je
žít se všemi těmi lidmi
všemi přáteli
s rodinou
se ženou
a přesto být stále
ve všudypřítomné samotě
abych nebyl pochopen zle
bledá krásko mlžného rána
vše to prožívání je dobré
a cítím se v tom doma více
než kdekoliv jinde
a v tom je právě ta potíž
pokud to někomu řeknu
má slova se nesejdou s pochopením
proto hovořím k tobě s důvěrou
vlastně ani nechci
abys mi na to cokoliv řekla
tvá přítomnost postačí
teď snad ani nejsem sám
teď jsem se vším
a díky tobě
v bezpečí.
12.2.2026
Tábor