Láska už nehřeje

Valentýn,

říkali, že láska zahřeje,

ale ten den je stejně studenej,

jako všechny ostatní.

 

Zvenku padá sníh,

ale vevnitř je spíš chladno.

Na stole leží růže,

ale ztrácí barvu,

jak se díváš na hodiny.

 

Lidi se obdarovávaj,

ale to není teplo, co hledáme.

Možná to je jenom zvyk,

pohybujeme se v kruhu

a čekáme, že někdo přijde

a rozehřeje naše prsty.

 

Jenže teplý slova,

ty stejně nikdy nezahřejí.

Na psaníčkách vypadají hezky,

ale ve skutečnosti se i sliby rozpustí

jako sníh na asfaltu.

Čas je smyje.

 

Není to zima, co nás drží od sebe,

je to ten rozměr, který nám chybí.

Srdce pořád mlčí,

i když na Valentýna bychom měli mít něco,

co se usmívá.

 

Láska je břečka,

která se lepí na duši.

Je to ta chvíle, kdy čekáš,

že se všechno změní,

ale zůstáváš stát na místě.

 

Tak to je, když je zima.

My jdem dál, krok za krokem,

ať už ve sněhu nebo v dešti.

Neupřímný slova nikdy nedojdou,

stejně se držíme,

jak rozmočený klíče v kapse.