Anotace: .. postupné vkládání dřívějších básní prokládám jednou včerejší sarkastickou básní (postrockovou baladou) na téma "dokonalý dítě"
Víte, mám prostě dokonalý dítě,
vůbec mě nezlobí už od tří let
ani trochu.. a ani i teď,
když je tváří tvář svý pubertě.
V hlavě má ujasněný názory
nepodléhající tlaku z okolí,
nikdy neničí naše společný prostory,
natož mou duši.. a nikdy né obojí.
Pomáhá mi vždy a se vším a jsem ráda,
že nemusím tak vše stokrát připomenout
a nikdy ne marně a zbytečně.. tadadadá!
Proč taky, když umí vždy poslechnout?!
Pravda jí je vlastní stejně jako úklid v pokoji,
ve dvanácti letech nemá pocit, že ji make up spasí,
a tak nežije ve svým pokoji jako na hnoji,
nádobí neskladuje na zemi s hadrama
spolu s učením a vždy ho do kuchyně nosí.
Tak ani nepadají mi z ní vlasy!
A tomu by se pak určitě ani nesmála,
má dokonale dokonalou duši, né asi!
Je v dnešním světě originální, jako jedna z mála.
Ve škole je premiantkou třídy
a můžu být tak na ni hrdá,
s matikou si vždy ví rady,
příprava do školy je též pěkná...........víte co..
Vůbec ji neovládaj ugrijský kořeny,
a tak je to taková klidná duše, která nikoho nemučí,
vždycky se zajímá o to jak je mi,
ty kořeny jí taky k tomu skvěle vedou a učí.
I přes celou ironii týhle písně,
jsem vděčná, že mění život můj,
jsem ráda, že zajistí mi častý tísně,
uděluje mi tak neustále lekce dokonalý, stůj co stůj.