Tohle není slovní průjem

Zhudebněná verze AI - SUNO

Tak už jsem zase tady!
A tak trochu,
milý hochu,
nadhodil jsi mi téma
a není to tréma..
Tak jenom pro tebe
dávám dohromady
myšlenky, pocity, ze sebe..
Snad ti moc nevadí,
že mi slova ven z duše lezou,
a né jak z pozadí.. 

Zima mě nezebe, déšť mě nemrazí,
zmizel i stín, když víme co s tím.
Je to paráda, když nepodlehneš svýmu egu
a nepotřebuješ žádnou měkkou drogu,
tak nehraj si na dogu!

Máme všechno, po čem jsme vždy snili,
jen když necháme to plynout časem.
Tak uber ego, přidej trochu síly
duchovní a naděje zase
objeví se - jako zlatý prase..

Náš vztah je někdy jako z pohádky,
jsem ráda, že zvládneme to vždycky bez hádky.

Jsme jenom energie pouhá,
tahle skladba asi nebude moc dlouhá.. 

Někdy máme plný hlavy,
nandáme si pěkný porce,
pořád se učíme, jak opravit
špatný myšlenkový vzorce.

Doslova toužíme po změně,
ze starýho řetězu se vytrhnout,
au, dost to bolí, a né, že né,
když nemůžeš se ani hnout.

Jedeme v tom ale spolu přece,
když budeš chtít, můžeme i plout!
Smutky utopíme v mrtvý řece,
pláč necháme odplynout.

Naděje, ta nikdy neumírá,
jen na chvíli jsi ji ve tmě ztratil.
Já, jak ta kouzelná víla, přiletěla
a rozsvítila světlo všech víl.

Snad nebude to velký žár,
který náhle tebou proletí
a nepromění tě ve stožár
pro vysoké napětí!

A pak nepolámeš si ve zlosti
všechny kosti,
když z čista a jasna do zdi
dáš krutou ránu pěstí..

To jako bys, milý hochu,
pohrdal zákonem přitažlivosti,
hodil na zeď, potichu a ze strachu,
trochu hrachu.

Já vím, máš toho někdy dosti,
i svý vlastní osobnosti.
Máš toho fakt někdy dost,
můj milý, ale tvou zlost
utváří jen tvoje minulost!

Je právě tady a teď
a tím úderem
nezboříš žádnou zeď,
tak usmiř se se svým údělem
a klidně seď.
Posuň se v čase
a jak slyšíš v mým hlase:
to, "co bylo, je teď pasé".

Dýchej do rytmu vepsaný písně
a zbavíš se tak zrádný tísně.
Klidným nádechem nech proudit do sebe
lásku, radost, mír a štěstí,
s výdechem vypusť do nebe
zlobu, smutky, strachy a stín.

Jako malý neučili nás
ani správně dýchat,
to naučil nás jenom čas,
který nám karty míchá.

Nadělil nám i těžkou lekci:
"Ovládání myšlenek, emocí",
teď už víme, že i negací
tvoříme v těle nemoci.

Prd je nám to platný,
když v hlavě usadí se zmatek,
já chci žít jako krtek
a ty zalejzáš do tmy.

Bez boje ale nevzdáme se,
ty zničíš moje deprese
a já budu tvým štítem
před pocitem býti poslušným psem.

Už není důvod se teď něčím trápit!
I když slova zpátky nejdou vrátit,
jeden druhého nechceme v nich ztratit,
nechceme se ztratit..