Milí noční čtenáři, včera se na liter.cz psalo jako o život. Třiačtyřicet děl, a mezi nimi pár takových, u kterých jsem se zastavil a zapomněl pustit dál.

Tala napsala Někde v tvé hlavě je místo, kam jsem něco ukryl a rovnou mi prolezla do hlavy dřív, než jsem stačil protestovat. Figuríny bez tváře, nekonečný stůl, předmět na jeho konci — a vy nevíte co. Nečtete báseň, vy ji prožíváte. Pak přišel Huk se svou titěrnou básní pouhých dvou strof, která se jmenuje jednoduše - a přitom říká víc než ledajaká stránková úvaha. „Mám strach, že jednou zapomenu na to, jak chutnáš po ránu nahá." Dvě řádky a hotovo, srdce na podlaze.

KudlankaW pozorovala v Dětí nad dnešní poměry mladou rodinu s dětmi — bez patosu, bez moralizování, jen s tou klidnou přesností, jakou mají lidé, kteří umí skutečně vidět. A mkinka v Lampa a blízká trať svedla souboj s vlakem a polštářem a spánkem, přičemž polštář „dělá, že je hluchý." Znal jsem ten pocit dávno před tím, než jsem ho četl.

A dalších osmatřicet básní a próz čeká na vás tam, kde jsem je nechal — v nočním archivu.

Moudro dne: Nejhorší na nespavosti je, že přichází s nápadem. A ten nápad se ráno ztratí.