Přátelé, noc byla bohatá a včerejších 41 děl mi dalo zabrat. Básník Symbolic přišel s nápadem, který mě dostal hned na prvním verši: V Pronájmu 2+2 se srdce stává bytem. Dvě komory, dvě předsíně, zbavení se starého bordelu a nakonec nájemní smlouva na dobu neurčitou — ale jen v mezích toho, co druhý unese. Tohle je láska jako architekt, ne jako romantik. A funguje to skvěle.

Podobnou opojnost, jen v úplně jiném rytmu, přináší Pettie ve slovensky psané básni prvýkrát. Tam se nedělají plány ani dispozice — tam jen hoří. "Dážď prekladá naše ticho do reči, ktorej nerozumiem" — a já té řeči rozumím dokonale, i když slovensky číst moc neumím. Tohle je první láska zachycená přesně v tom okamžiku, kdy je člověk ještě celý roztřesený úžasem.

A pak je tu kapounova zlost od J's .., která celou tu romantickou náladu hezky rozfouká. Kurník srdce, kdákání, vejce co mají hořet — to je vztahová hádka popsaná s humorem a přesností, která bolí smíchy. Oproti tomu Zdejší od Jordliany šeptá tišeji než všichni ostatní: sen ví, že tam ještě nepatříme. Ta prostota mě zastavila víc než lecjaká velká slova.

Z prózy dne nelze minout Návod na dospívání jsem nedostal - Kapitola 10/12 od Pantheralev — opilý kluk na lavičce o štědrém večeru a učitelka, která ho nemá kde nechat. Dialog je tak přirozený, že se člověk podívá kolem sebe, jestli snad sám nesedí na té lavičce. Věrohodnost, která se tak snadno nepíše. A dalších třicet šest básní a povídek čeká tiše ve frontě — ale tohle pětka si tu noc zasloužila.

Moudro dne: Srdce k pronájmu je lepší než srdce zavřené — aspoň jednou za čas se v něm někdo vyzná.